Citadela citů (Martinová Věra)

G C G Přišel jsi jako rytíř z mýtů F G legend a starých pověstí G C G Dobýt mou citadelu citů F G (D) armádou slůvek pro štěstí Tak jsi mi svou vítěznou ztečí vyrazil z rukou meč i štít Praporem nekonečných řečí o tom jak budeme se mít D C D R: S léty však barvy slibů blednou C G pozlátko ze slov opadá D C D Říkal jsi "hvězda padá jednou" C D jenomže hvězda nepadá Protože hvězdy pouze hasnou světlo z nich pozdě doletí Málokdy pravda bývá krásnou v tom bude její prokletí Můžeš se vrátit do svých bájí v nichž se lži snáze utopí Lhář vždycky novou lží se hájí to žena časem pochopí Opouštíš citadelu citů Lži se ti sráží do slzí A já mám pár ledových štítů z mrazů co vážně zamrzí R: Po létech barvy slibů blednou pozlátko ze slov opadá Říká se "hvězda padá jednou" jenomže hvězda nepadá Protože hvězdy pouze hasnou světlo z nich pozdě doletí Málokdy pravda byla krásnou v tomto či jiném století