Jsou chvíle (Martinová Věra)

Jsou v životě chvíle a zatáčky cest kdy nevíš, nevíš, jak dál a pomníčky bílé z vyhaslých hvězd a písně cos’nedohrál Jsou chvíle, kdy stačí jen jedinej krok a prohrálś všechno cos měl když svědomí tlačí a den je jak rok tak rád bys nezapomněl Že tráva je měkká a i když se bráníš tak uměl bys v ní ještě spát že k něčemu dobrá je někdy i probdělá noc že pár lidí čeká až domů se vrátíš a nikdy se nebudou ptát snad ví co tě leká a čím se trápíš tak moc Cesta se smeká a nevíš jak dál když není, není kam jít hluboká řeka a proud mosty vzal a stačil i břeh podemlít Chvilička stačí a bortí se svět a končí všechno, cos chtěl jak hazardní hráči máš na klopě květ a málem jsi zapomněl Že tráva je měkká a i když se bráníš tak uměl bys v ní ještě spát že k něčemu dobrá je někdy i probdělá noc že pár lidí čeká až domů se vrátíš a nikdy se nebudou ptát snad ví co tě leká a čím se trápíš tak moc ví co tě leká a čím se trápíš tak moc