Proč se k ránu chlapi ztrácejí (Martinová Věra)

Víš, měla jsem já hloupá ti tenkrát pusu dát a nebejt zas tak skoupá když's' mi za ohradou z klád pevně stisk mý tělo horký planoucí nadějí. Bože, řekni, proč se k ránu chlapi jak hvězdy ztrácejí. Předvádíš, co máš síly jak stromům lámeš vaz však mrknu a jen chvíli a seš' mně napospas šeptáš, lásko, jsi ta pravá já vzdychám s nadějí. Bože, řekni, proč se k ránu chlapi jak hvězdy ztrácejí. Kam déšť a větru vlání a jen tví hřebci smí do temných, širých plání lásko, vypustil's' mý sny rtěnkou na sklo píšu v slzách a ptám se s nadějí. Bože, řekni, proč se k ránu chlapi jak hvězdy ztrácejí. Bože, řekni, proč se k ránu chlapi jak hvězdy ztrácejí.