Romance z krčmy (Martinová Věra)

Měl's tenkrát ze mě tak zbytečný strach z mé lásky a nároků mých Stačilo mi, jak jsi překročil práh, vidět tě potkat tvůj smích A i když šel´s k jiné či neznámo kam, do jakých míst toužíš - jdi Stačilo mi, a nebyl to klam, tvůj plášť visel na naší zdi A když jsi zmizel, jak letmý host, šel za něčím vábivým zvlášť, tak zůstal hřebík a bylo to dost tam, kde dřív visel tvůj plášť Mlha a vítr, déšť jim jde vstříc, tak za dnem šelestí den A v naší krčmě se nestane víc, jen hřeb ze zdi vyndali ven Mlha a vítr a déšť jako zášť, tak jde proud roků i vod Stačilo mi, že kde visíval plášť, zbyl ve zdi ztracený bod A i když tu stopu, můj poslední svod, malíř zbarvil, pak za pár chvil, stačilo, že ten maličký bod tam ještě do včera byl A měl jsi ze mě tak zbytečný strach, z mé lásky a z nároků mých Stačilo mi jak jsi překročil práh, vidět tě, potkat tvůj smích Pak v teplém větru hlavu dát výš, až nad pláč bubnů tam k tmám Ty nemůžeš pochopit, ty sotva kdy zvíš, co z toho všeho já mám