Ten, kdo poznal ... (Martinová Věra)

Ten kdo poznal sám co najít už ví proč snít Ten kdo poznal sám co nemít už ví jak žít Ten kdo poznal sám v co věří má víc než ví Já znám touhu v očích a z ní chci pít Mám z jahod blůzu sladkou a dívčí tvář a v sukni chůzi krátkou a v ústech snář vím kde se vítr zvedá když zlátne stráň tam já v nouzi hledám tvou prázdnou dlaň Prý mou mámu s tátou si Bůh chce vzít a jen touhle cestou jim zvon smí znít ten den chci být s tebou už znáš můj pláč zkus hřát nohy zebou jsi bílej fáč Teď jsem jen tam kam chodíš svou trávu sít teď jsem jen tam kam vodíš svý stáda pít teď jsem jen tam kde musím tvý prádlo prát tak být tam kde s tebou smím lásku znát Přej mi bílý kostel v něm máma spí přej mi bílý kostel v něm táta spí tak přej mi bílý kostel v něm i já chci spát tam mi aspoň růži rád přijdeš dát tam mi aspoň růži rád přijdeš dát