Když ohně zaplanou (Nedvěd František)

1. Táborák nad osadou když večer plápolá, mládí mé z neznáma na mě tiše zavolá. Lásko má už nemohu Ti sladce nikdy říct, vím to vím, že nevrátíš se víc. R: Když ohně zaplanou chtěl bych se ptát děvčátko zda to jěště víš, kdo měl Tě rád? 2. Mlhy když slétají do údolí snad z mládí vzpomínka malá Tě zabolí. Nad jezerem jak tenkrát u Tebe jsem stál, že mám Tě rád jsem tiše zašeptal. R: 3. Lásky sen je jako hvězda malá vzdálený, bílý dým do temné noci vstoupá zmámený. Láska nám zlíbala čela sladkou závrátí vím to vím, že už se nevrátí. R: 4. = 2. R: