Píseň domorodce (lká ukulele tmou) (Nedvěd František)

1. Den co den do hlubin se nořím, v perel říš, vstříc tajemným tmám, po jedné však nadarmo toužím, nejkrásnější z perel, jež znám. R: Lká ukulele tmou, svou píseň tesklivou, noc sálá žárem vášně a Ty spíš, přijď než se rozední, Tahiti dokuď sní, na nebi dokuď září Jižní kříž. Kytara má až vyláká Tě k milování, oranží háj se změní v ráj tak znenadání. Lká ukulele tmou, svou píseň tesklivou, noc sálá žárem vášně a Ty spíš. 2. Za noci svou písní Tě lovím, nelze víc mi bez Tebe žít, jedenkrát snad přece se dovím, perlo má, zda mojí chceš být. R: 3. Květy bílé spleť do svých vlasů, zašeptej, že ráda mě máš, v tanci dávných Tahiti časů, srdce své mi na věky dáš. R: