Perivoli (Bezefšeho)

V ulickách Perivoli nás ovívá snedý smích rozzárených tvárí v zahrade ze stodoly se ozývá že skvelý den nad námi zárí. Jen slaná rosa z tváre padá a skládá se do jehlicí z pinií zastavte písek, co cas presívá at zbude vlnám na pospas. Svítá, den vítá nás zítrek už ztrácí hráz pulnoc má blízký hlas den skoncil zas. Ikara krídla vem, než vzejde den a slunce spálí vosk, co drží tvuj sen je krásný, ale prázdný jak dutý kmen až skoncí, potkáš tvrdou zem. Jen chýše v olivových hájích snad znají, své tajemství už nepoví ted každý pole své jen osívá co sklidí, to se dneska nedoví. Svítá, den vítá nás... Zastavte písek, co cas presívá at zbude vlnám na pospas.