Žízeň (Bezefšeho)

Žízen, žízen, já žízen po ní mám vzdálená, až dech se tají, mysl obestírá žízen, žízen, já žízen tady mám odvahu už v horkým písku težko posbírám. Letmý dotyk dnu, co se nevrací voda je hluboká a prebrodit nelze kolony lidí, co táhnou za prací plavou v ulicích svému casu vstríc. Žízen, žízen, já žízen po ní mám... Štastni ve vine, štastní a šílení cestou zdupanou mrtvými kroky zabráni v pochybách o pravém poledni i ten, kdo nedoufá, ted otrhá lístky kopretin.