Lorraine v podzemí (Písničky z muzikálů)

Lorraine Jak mám to ponížení snést? Nejnicotnější ze všech malých teď dopíjím svůj hořky kalich... Jak mám to ponížení snést? Můj Bože, nepřeháním, jak slepá šla jsem za ním a ochotná k všem daním, co za to odevzdám. Já byla z těch, co věří, že my jsem ti dva, kteří jak motýli, jak peří se vznesou ke hvězdám. Ten slibný první ples! Co zůstalo z těch dob? Tančila jsem! A dnes merčím tu tenhle strop, zírám tu do čtyř stěn namísto do nebes a v duchu ptám se jen, zda ještě kvete bez... V co věřil ten můj Bůh, ten, pro něhož tu pláču? Náhražka jsem, jen vzduch! On miloval tu káču! On všechno pošlapal, on nese vinu za pád! Teď, Lorraine, nič a pal! I ty se nauč šlapat! Proboha, stop! Jsem stejná jako on? Taky všechno smetu? To ze mě vyvěrá poslední krůpěj - lítost. Už lásku necítím... Už nejsem lidská bytost. To chlap snad stvořil tenhle svět! To Bůh si nemoh vymyslet! A já už nevím kolik let jsem v něm jen pusté křoví. Dnes bez milostných šepotů tu marně buším do plotů i do bran krutých despotů a konejším se slovy: že možná šlo by to to tristní zdejší šapitó zmáknout trošku líp.