Píseň samotářky (On My Own ) (Písničky z muzikálů)

Já samotářka samotná jdu noci vstříc a šeru koutů. A otěž sejmu představám a pochytám je do kornoutů. A náhle aniž vím, už mi nic nechybí, jsem s ním. Já samotářka najednou se samotou se vypořádám. On vlastně vůbec netuší, že potají mu z ruky hádám. Co má se mu kdy stát a co můj nejdražší má rád. Má tak rád, když s úsměvem ho vítám, když jdem tmou a nábřeží už dřímá. Je nesvůj, když den mě neobjímá. A jeho drobných něžností se sotva dopočítám. Když pak mží, tak on mě pláštěm chrání, zmokne sám, když přenáší mě louží. Jen se dotknem a vím, jak po mě touží. Snad nosil by mě na rukou v tom dešti do svítání. Tohle já si jen tak nalhávám, sama mluvím se sebou i tentokrát. Beznaděj, jen sebeklam, to znám. Jenže já věřím v slůvko snad. Když svítá a mlha zvolna stoupá, pryč je déšť a s ním i on se ztrácí. Dům z karet se rozpadá a kácí, zas na světě jsi samotná, co naděláš ty hloupá. Sen končí, proč já se koncům bráním? Příběh můj je přeludem, jen zdáním. Co na tom, jdi samotářko za ním s tou věčnou touhou po něčem, co nemůže ti dát. Má lásko, má lásko, má lásko, proč jinou máš tak rád?