Jen jednou smím se ti lásko vzdát (Gott Karel)

Tak se zdá, že jsem léta podivně málo žil Osudů ve svých písních zajatcem dlouho jsi byl Kolikrát jsem já blázen o Tobě zpívat směl Přece jsem jak malej kluk utýct chtěl Když jsem Tě dnes uviděl Chci Ti zpívat o lásce, tuším ji stále blíž Ty svou krásou a mládím ji ve mně probouzíš Pro jednou to, co brání, nechme s Pánem být V pokoře přejsme si: děj se co děj Prosím Ťe, mlč, svědomí! Jen jednou smím se Ti lásko vzdát Stane se jen to, co má se stát Než osud nám stihne vzít Svůj dar nejdražší Jen jednou smím se Ti lásko vzdát Dovol mi teď aspoň na chvíli lhát Než osud nám stihne vzít Svůj dar nejdražší A pak stal se ten zázrak, co někdy smí se stát A mně náhle se zdálo, že svět byl jen Ty a já Každý tón Tvojí písně v uších teď dál mi zní Poslední důkaz své lásky mi dej Přichází čas loučení Jen jednou smím se Ti lásko vzdát Stane se jen to, co má se stát Než osud nám stihne vzít Svůj dar nejdražší Jen jednou smím se Ti lásko vzdát Dovol mi teď aspoň na chvíli lhát Než osud nám stihne vzít Svůj dar nejdražší Než osud nám stihne vzít Svůj dar nejdražší Jen jednou smím se Ti lásko vzdát Dovol mi teď aspoň chvíli lhát Než osud nám stihne vzítSvůj dar nejdražší