Malagou, když struny zvoní (Gott Karel)

Horké slunce s rudým vínem s půl nocí se v tepnách sčítá. Stávám se svým vlastním stínem, tančíš jen a já v tom lítám. Dech se tají, srdce vzpíná, myšlenky jsou horká láva. Zmámen mořem, zmámen vína, snědé krásce svůj hold vzdávám. Malagou když struny zvoní v Tvých očích ďábelský oheň plá. Já chci hasit ten plamen, mám Tě v plánu, chci Tě získat. Tak vzdálená a přitom tak blízká. Horké slunce s rudým vínem, dává noci příchuť zvláštní. Stávám se svým vlastním stínem, v očích tvých čtu příslib vášní. Podléhám jen Tvému fluidu, tančíš dál a hvězdy blednou, víno zaplatím a půjdu, možná zítra, možná jednou. Malagou když struny zvoní v Tvých očích ďábelský oheň plá , já chci hasit ten plamen, mám Tě v plánu, chci Tě získat. Tak vzdálená, přitom tak blízká. Malagééhéhéhé .........