Pár vyhaslých náušnic (Gott Karel)

Šaty jsou přítěží řeklas tiše, jako když padá list. Světlo mi svírá dech, doteky prstů můžem číst. Lampu jsem zhasnul a tma vešla po špičkách. S přísliby žáru na víčkách. Jenom pár vyhaslých náušnic ztracených jako světlo létavic. V dlani mám jenom pár náušnic a ty se někde touláš, ty se někde touláš. Kolik je návratů a cest, co nazpaměť znám. Hotelů, kde jsem spal už dávno nepočítám. Řekla jsi počkej nechci na sobě mít nic. O stolek cink pár náušnic. Jenom pár vyhaslých.... .....se někde touláš. Tvůj telefon růží na rty úsvit rozmazal a já se tomu tenkrát smál. Jenom pár vyhaslých.... ......se někde touláš. Jenom pár vyhaslých náušnic ztracených jako světlo létavic. Jenom pár vyhaslých náušnic ztracených jako světlo létavic.