Potmě jsme všichni stejní (Gott Karel)

Zapal svíčku, den už je v pánu Věrný vlastním zásadám Noční průvan křídly už mávnul Co když svíčku sfoukne nám? Rozsviť lampu, já tě chci vnímat Všemi smysly najednou Což nelze, když soumrak Svět zahalí tmou Sluch a chuť mi slouží i ve tmě Stejně tak i hmat a čich A když ti říkám, pojď a tmou veď mě Chceš mě dál mít na očích Ve tmě tmoucí tápu a bloudím Pozbývám své jistoty Tmou, i když krásnou Chci jít, mám-li jasno Že jsi to ty Potmě jsme všichni stejní V době, kdy má svět spát Ten, kdo má laťku nejníž I ten, kdo řídí stát Potmě jsme všichni stejní Sluha i císař pán A v té chvíli Kdy s tmou splýváme Je těžké zůstat sám Škrtni sirkou, já tě chci vnímat Všemi smysly chvilku dýl Tma nemá soucit s očima tvýma Může smáznout sex-appeal Tma jen jednu barvu má Jež další překrývá V té krušné chvíli Tma nás lehce zmýlí Potmě jsme všichni stejní V době, kdy má svět spát Ten, kdo má laťku nejníž I ten, kdo řídí stát Potmě jsme všichni stejní Sluha i císař pán A v té chvíli Kdy s tmou splýváme Je těžké zůstat sám Potmě jsem všichni stejní Sluha i císař pán A v té chvíli Kdy s tmou splýváme Je těžké zůstat sám Potmě jsme všichni stejní...