Silence (Dymytry)

Bylo to v létě když v parku se potkali, jasný jim bylo to hned, že je to láska kterou dávno hledali, co trvá víc něž tisíc let jdou a v dáli se ztrácí, nikdy už nezmění směr jdou a ticho se vrací mávnutím holubích per jdou jdou se ztrácí, jdou jdou co bude dál? jdou jdou se ztrácí, jdou jdou ticho je král! jdou jdou se ztrácí… po chvilce štěstí náhle s hrůzou poznali pádem že končí se let, že každá láska stejně skončí v prdeli nakonec změní se v led, jdou a v dáli se ztrácí… a je tu nekonečná beznaděj nic nezmění ač se vzpíraj, už jiný rozhřešení neviděj, než ukončit ten svůj posranej… jdou a v dáli se ztrácí…