Pavučiny stínů (Interitus)

V zajetí svíce můj duch zas ožívá již nejsem tentýž, jsem změněn osudem chci vzkřísit naději, rozetnout svá pouta očistit tělo od prokletí hříchů Letní déšť proniká mým šatem něžně mne hladí, stéká mi po tváři má mysl plyne, jak řeka staletím vzpomínky na život v pavučinách stínů Mé růže kvetou černým plamenem ostré trny na Tvé cestě k poznání již nejsi tentýž, jsi změněn osudem již nejsi tentýž, …poznal jsi pravdu