Antonín Sova (Jananas)

Rec. Ty černý žale, neustále kroužící z vrstev do vrstev, z nervů do nervů až někde v jámě končící rozhlodán od červů, v těl jasné krvi kouřící pod lebkou hnízdící... ...(prosimvás už nikdy-)... Prosimvás už nikdy tohle nedělejte znovu nezvěte už na večírek Antonína Sovu před jeho kecama se člověk těžko schová když se slova chopí Sova víc zábavy obstará i televize Nova nebo se svou kapelou Vlasta Parkanová větší sranda je i lití olova prchej, když se ozve "Dobrý večer, tady Sova" příště bude oslava daleko od domova nebo se sem zase nakýbluje Sova a z celýho večera bude jeho monolog a přitom bude cucat jeden grog Hu hu hu huuuu Rec. Ty české rybníky jsou stříbro slité, (á už je tady) žíhané temnem stínů pod oblaky, (tak tam běž na procházku...) vloženy v luhy do zeleně syté (my tady slavíme!) jsou jako krajů mírné, tiché zraky. (AAAAAAA kdo to má vydržet?!) Už to nechci podstupovat znova když do tebe celej večer hučí Sova zase bude vykládat, jak se zamiloval moh by klidně přijít, kdyby to nezmiňoval může tu bejt, když dá pokoj dřepne si na gauč a sní si dort třeba by to vyběhal třeba by to vyběhal kdyby dělal ňákej sport než poslouchat celej večer kecy vo přírodě radši strávim celou párty na záchodě aaaaaa radši budu celej večer sedět vo hladu než poslouchat, co zas viděl někde v sadu rybník je fajn, ale proč řešit hovadiny zrovna na moje narozeniny Rec. Tu sluka steskne v rákosí blíž kraje, (sluka...) a kachna vodní s peřím zelenavým, (kachna...) jak duhovými barvami když hraje, (nechceš chlebíček?) se nese v dálce prachem slunce žhavým; Už to prostě nechci nikdy podstupovat znova když ti celej večírek zkazí Sova (Sluka!) ať se klidně vožere a do vany tu zvrací hlavně ať mi neříká veršovanou gratulaci Hu hu hu huuu Rec. (Tohle je večírek jedna báseň...) Divé mechy... (Sovovy mlýny melou pomalu a jistě...) Puškvorce... (Mele a mele a mele...) Stříbrem zrosené sny, zrývej mne, zrývej nekonečno! Dej si jednohubku, tady slušní lidé pijí (Zrývej mne) Přestaň tady obtěžovat se svou poezií (Zrývej) Sklapni ten notýsek, dyť už to jede potřetí /SEBERTE MU BREJLE!/ Ale von to umí zpaměti, vyveďte ho!!! (Poutník jsem vyštvaný morovým puchem království...) Vypadni!!! (Surové křiky) Dveře jsou támhle! (Odcházím smrtelně raněn, v hory snů, v makrokosmické hory!) Tak dobrou makrokosmickou noc! Už to prostě nechci nikdy podstupovat znova když ti celej večírek zkazí Sova (Sluka!) člověk tomu neunikne, těžko se tu schová když se slova chopí Sova Huuuuuuu...