Albatros (Nedvěd Jan)

Hmi Totemy malovaný se sovími křídly E a stopou z vlčích drápů Hmi a křeslo pro šerifa, D A to pro jeho vážnost, když se zasedá. Emi A hlína bez trávy a z blízký skály kámen Hmi co v kruhu oheň chrání G Lampičky na chatách, když prší A Hmi a je ti smutno, abys viděl, kam se dát. Všude dobří lidé žijí, ale na osadách dobro je jak zákon. I když jako všechno na hodnotách ztrácí, i dobro odřenej má hřbet. To jak se unavení lidé v pátek zpátky na osady vrací a ještě chvilku trvá, než si zvyknou, že vyměnili svět. A starý tepláky a konzervy a košile, a kytary a lásky, a písničky, co neztratili nikdy moudrost ani klid. Chraňte tu nádheru, vy romantičtí blázni už pro to věčný mládí, ten, kdo si umí hrát, ten stárnout nemá čas a kdo by nechtěl žít ?