Kandík (Nedvěd Jan)

D Když se nad mou hlavou skláníš a něžně A D hladíš mojí noc, tichá ustýskaná A D zvádíš v dlaních čáry na pomoc, když nám G D přejí šťastné chvíle, to pak příjdem k sobě blíž, aby A D nahá tvoje kůže řekla co ty nevidíš. Že je láska jako léto, jako třešní plný strom, jako květy bílé u zahrad, jako vody plný lom, jako slunce co se s vodou valí u nás Medníkem, když se večer stráne zbarví a kraj zazní slavíkem. Cesty po kterých se chodí, ty jsou jiné než bys chtěl, často rokle plné smutku, ty bys na kraj světa šel, zavřeš oči cítíš ruku a kolem vůni z medu včel, to te milá právě našla a chatka zmlkne v tichu těl. D A D Že je láska jako léto, jako třešní plný strom, jako A D květy bílé u zahrad, jako vody plný lom, jako G D slunce co se s vodou valí u nás Medníkem, když D se večer stráne zbarví a kraj zazní slavíkem, jako G D slunce co se s vodou valí u nás Medníkem, když A D se večer stráne zbarví a kraj zazní slavíkem.