Krajina (Nedvěd Jan)

E Na prstech tvých doteky malované slibují že mám tě rád F#mi do panenek do tvých očí řeknou že ne E že neopustí natisíckrát E To jen listy ladí po větru až do obzorů a hynou kdesi nad samotou F#mi s tebou dny se krátí stále nezbývá čas E když u lehaní zpěcháme s tmou E Než ohladíme z čela vrásky a dolu dál do tajemných vzácných chvil F#mi nalezená obětí až trochu mám strach E že z krajiny tvé něco sem smyl E Nelekla se láska jenom udivená co si do duše si napsala snad F#mi až zítra svoje šaty bude ukládat k nim E naučená bude se bát 3.sloha 1.sloha