Lék (Nedvěd Jan)

E A E 1. Když duše má bloudí, neví, kudy se dát, A E uvnitř cosi mě svírá jak žízeň, jak hlad, A E dlaně obracím vzhůru a nechám se vést, A E jak pastýřem stádo přes kamení cest. 2. Tak když je mi nejhůř, nejsem nikdy sám, do jeho rukou kroky svý dám, a bolesti slábnou, on je síla a lék na moji slabost, pláč a vztek. 3. Ale když všechno se daří, v duši kvete mi sad a štěstí jen hoří, pryč žízeň je, hlad, tak z cesty svý scházím, chci stačit si sám, na jeho lásku zapomínám.