Tátovo jaro (Nedvěd Jan)

C Sel v horach snih sem dolu k nam F C v pramincich stekal a tal F ami G a z vetvi nad potuckem padal dolu led F C G C prichadzel tatuv jarni svet Z okapu ven listi a mech ze skaly nad studankou snih najednou je nas vic smich zvoni, smich zvoni najednou lip je snad jak v loni Ta krasa ran pod strechy bliz na prvni sedanky tam k nam a kazdou chvili slisis jak projizdi vlak vzpominas na tatu a tak Jestli jsme zas o kolik je nas min jestli nam nevymazal stopy v case svet Manitou neplakal jen za totemem stal a mnozi nevideli dal