Tonda Zápotockej (Nedvěd Jan)

G 1. Zdvihám ruku k nebi a prapory ať vlají, D7 já narodil se dávno, to ještě voněl svět, a děda říkal, hochu, to já když bejval mladej, G a já mu tenkrát nevěřil, jak bych to vrátil zpět. Byli s tátou každej jinde, to přesně podle roků, C mládí chce si rozbít hlavu o kámen mudrců, G a pak jim 40 let lhali a dneska lžou jak nikdy, D7 G ale jak bába každý ráno řekla: „Hochu, hlavně, že jsme zdraví." C G A pak jim 40 let lhali a dneska lžou jak nikdy D7 G ale jak bába každý ráno řekla: „Hochu, hlavně, že jsme zdraví." 2. Povídal básník Sajfrt, že Majerovic holka byla tuze pěkná ženská, i Gottwald za ní lez, a Zápotockejch Tonda, ten bejval vždycky smutnej, co dneska o tom víte, zas nesmí smí se dnes. Dřív nepustili USA, dnes Rusa zase nechtěj, jen pořád náký oni nám dirigujou svět a proč nám 40 let lhali a dneska lžou jak nikdy ale jak... Celejch 40 let lhali a dneska lžou jak nikdy ale jak... 3. Já nevím co si vybrat, ale když tak bloumám Prahou bál jsem se těch minulejch, až svíral se mi dech, jenže dneska vyjdu před barák a bojím se snad ještě víc, je město moje německé a ruské ve svých zdech. A kdo krade v týhle zemi, má se jak komunisti dříve a vlády stojej opravdu, promiňte, za prd, a to nám 40 let lhali a dneska lžou jak nikdy, ale jak... Celejch 40 let lhali a dneska lžou jak nikdy ale jak...