Náruč planejch růží (Martinová Věra)

ŠEDEJ ZIMNÍ DEN,KDY PSA BYS NEVYHNAL, JEN PTÁCI PLUJÍ POD TÍHOU OBLAKŮ, KAPKY PO SKLECH KANOU A ZPÍVAJ PÍSEŇ ZNÁMOU O JEDNÝ NOCI PLNÝ ZÁZRAKŮ. NOC BYLA PLNÁ TÓNŮ A VESELÍ A PŘÁNÍ, AŽ ZDÁLO SE, ŽE NIKDY NESKONČÍ, JENŽE ŠTĚSTÍ VÍ, KDE HRANICE MÁ SVÝ A NENÍ ČLOVĚK, CO MU POROUČÍ. R. : PLNÁ NÁRUČ PLANEJCH RŮŽÍ, KAŽDÝ RÁNO JEDNA USYCHÁ. VÍM, KOLIK MI JICH ZBÝVÁ, DEN ZA DNEM PLYNE A ČAS POSPÍCHÁ. BYL SILNEJ A BYL KRÁSNEJ, MĚL VLASY ČERNOČERNÝ A POHLED, KTEREJ SRDCE ROZPÁLÍ. V TU NOC ŘEK, ŽE JE ŠŤASTNEJ V MÝ BLÍZKOSTI A STEJNÝ BYLY CITY V MOJÍ DUŠI NESTÁLÝ. LETMEJ DOTEK, SLŮVKA NĚŽNÁ, JEHO HORKEJ DECH A SMÍCH, TO TEĎ PATŘILI JEN MNĚ, CO K TOMU ŘÍCT, A PAK V DEN SVATEBNÍ, KDY ZVONY KOSTELNÍ, JSOU SLYŠET V DÁLCE, ZNĚJÍ ČÍM DÁL VÍC. R. : PLNÁ NÁRUČ PLANEJCH RŮŽÍ, KAŽDÝ RÁNO JEDNA USYCHÁ. VÍM, KOLIK MI JICH ZBÝVÁ, DEN ZA DNEM PLYNE A ČAS POSPÍCHÁ. DÁL UTÍKALA LÉTA A ZDÁLO SE, ŽE ŠTĚSTÍ JE SPOKOJENÝ JENOM U NÁS DVOU. JEDNOU NEVRÁTIL SE Z PRÁCE DOMŮ A JÁ S PŘEDTUCHOU JSEM ČEKALA, AŽ STÍNY VYLEZOU. TEĎ NÁRUČ PLANEJCH RŮŽÍ NENÍ K MÁNÍ, JSOU JAKO TROUD A VÍTR UŽ JE SVÁL NOC ZÁZRAKŮ I TÓNY ZVONŮ HASNOU,JEN JÁ U OKNA STÁLE ČEKÁM DÁL. JEN JÁ U OKNA STÁLE ČEKÁM DÁL.