Opilecká (Landa Daniel)

ŠTĚPÁN: Dneska to je zvláštní den, to se všichni vožerem, čistý budou ulice. DAV-MUŽI: Nalejem si palice. ŠTĚPÁN: Každej by měl v noci spát. DAV-MUŽI: Musíme si zachlastat. Špatně se nám totiž spí, když nejsme nalitý! DAV-ŽENY: Kdo pak hadry posbírá? A kdo potom vytírá? Kdo má snášet ožraly, co nás ve všem nechali? DAV-MUŽI: Óóóó, nechte si svý řeči, vy jste vždycky v křeči, když chlap se dobře má. Óóóó, běžte radši k dětem a my se tu nametem, pak příjdem za váma. DAV-ŽENY: Co si vlastně myslíte. DAV-MUŽI: To vy těžko tušíte. DAV-ŽENY: Proč se ženský vdávají? DAV-MUŽI: Zázraky se stávají! ŽENA 1: Mažte domů, chasníci! ŠTĚPÁN: Až dopiju sklenici. ŠTĚPÁNOVKA: Hele, tys ňák povyrost! DAV-MUŽI: Do rána je času dost. DAV-ŽENY: Když se vodsuď nehnete, zejtra hlady pojdete. My vyrazíme na stohy, nasadit vám parohy!< DAV-MUŽI: Óóóó, nechte si svý řeči, vy jste vždycky v křeči, když chlap se dobře má. Óóóó, běžte radši k dětem a my se tu nametem, pak příjdem za váma. DAV-ŽENY: Óóóó, dost bylo žertů, táhněte k čertu! Bando kořalů! Óóóó, trpělivost došla. MUŽ PODPANTOFELNÍK: Teďka támhle prošla...