Pasážová revolta (Landa Daniel)

Nosíme z módy kopretiny, čímž okrádáme stáda a vůl, kdys’ jméno obětiny, je titul kamaráda, na obou nohách vietnamku a jako komfort hlavu, na klopě placku jak psí známku - znak příslušnosti k davu. I naše generace má svoje prominenty, program je rezignace a facky argumenty, potlesk je k umlčení a pískot pro pochvalu a místo přesvědčení jen pití piva - z žalu. Pod zadkem stránku z Dikobrazů, vzýváme zlatý tele, sedáme v koutcích u obrazů, čekáme Spasitele, civíme lačně na měďáky, my - Gottwaldovi vnuci, a nadáváme na měšťáky, tvoříce Revoluci. I naše generace má svoje kajícníky a fízly z honorace a skromné úředníky a tvory bez svědomí a plazy bez páteře a život v bezvědomí a lásku - k nedůvěře. Už nejsme, nejsme to, co kdysi, už známe ohnout záda, umíme dělat kompromisy a zradit kamaráda a vděčni dnešní realitě, líbáme cizí ruce a jednou zajdem na úbytě z tý smutný revoluce. I v naší generaci už máme pamětníky a vlastní emigraci a vlastní mučedníky. A s hubou rozmlácenou dnes zůstali jsme němí, ne, nejsme na kolenou - ryjeme držkou v zemi!