Dál si svou kuličku válet (Ze života hmyzu) (Bokomara)

Život je zaběhlý pes život je špunt z lahve džina co můžeš udělat dnes uděláš jindy a jinak i zítra vzbudí se den bez práce prý není koláč tak musíš navzdory všem před sebou valit svůj doláč Nastavit dlaně a tvář v pravý čas na pravém místě nejisté je to co máš a co ti chybí máš jisté Vesmír je obrovská pláž umělci velcí a zralí lidstvo je velké až až jenom my lidi jsme malí Musíš jít kupředu stále musíš mít před sebou cíl dál si svou kuličku válet to svoje lejno a jíl ať šídla dělají nálet ty musíš z poledních sil dál tu svou kuličku válet kvůli ní přece jsi žil Silný je nejtenčí vlas život je křehký a tenký a víno teče jak čas rychleji do malé sklenky nezbývá než kradmo žít životem svým projít tiše když si chceš od všeho vzít dovalit svět do své skrýše Musíš jít kupředu stále… S jarem jde po nebi kříž proč totiž neumřít v dubnu až slunce než kouli spíš uvidíš jako tvar bubnu smrtka je nezvaný host svou kosou rozkoše mění na konci všeho máš dost zůstane po tobě jmění