Průša (Maxim Turbulenc)

Z hospody na návsi je slyšet polku, v úplňku na hrázi v křoví se krčí posedlý potřebou chytit si holku, funí do rákosí a temně vrčí R: Stejně si samy za to holky můžou, že nechtěj chodit po vsi s Petrem Průšou, tak to zkusil aspoň s tou blbou Růžou, pod rouškou násilí tmou, tmou, tmou, tmou. Skončila zábava, Růža se vrací, sama jde po hrázi a nemá strach, tlustá a opilá chvílemi zvrací, častěji upadne, polyká prach, Už došla k Průšovi mátoha tlustá, deviant útočí, mizí s ní v pýru, drtí jí ňadra a líže ústa, hledá kde nechal tesař díru, Průša už usíná ukojen doma Naplněn pocitem, jaký maj rváči Růženu opouští lihové koma Nic neví, k domovu po hrázi kráčí