Minulost (Hudba Praha)

Koukat jen, kde co lítá, zahleděn do nebe. Postava smutná, zlitá, když v srdci zazebe. Koukat, jak voda teče, zhlížet se v hladině a cejtit, jak se vleče hodina k hodině? Kdo stejnou nohou vstoupí do téže řeky zas a na chvíli uloupí ten uplynulej čas Vrátí, co nejde zpátky? Ten vyhořelej knot? Vstoupit zadními vrátky za zrezavělej plot? Nemoh‘ jsi – tak jsi vyběh‘, všechno se ti motá. Je to pravdivej příběh všedního života. Nemoh‘ jsem – tak jsem vyběh‘, všechno se mi motá. Je to pravdivej příběh všedního života. Někdy bych z toho zvracel skrčenej u dveří- průměrná situace toho, kdo uvěří.