Klokočí (Suchý Jiří)

Po babičce klokočí a po tmě strach a do očí padl ti prach proto vím, že je nutné vést řeči smutné o tom, co bude potom, až budu sám. Ztratila jsi včera klíč, dnes ideál, všechno je pryč, kdo by se smál, proto vím, že se sluší mít smutek v duši, vzlykat a tiše říkat, já rád tě mám. R:Opuštěné nábřeží, z modravého dýmu chrám, nebo město bez věží, řekni co chceš, to ti dám, zlatý pohár s fermeží nebo snad s protěží, bílý šat, za jediný, jediný, jediný, jediný úsměv chci ti dát. 3.Je tu však to klokočí a po tmě strach a do očí padl ti prach proto vím, že je nutné vést řeči smutné o tom, co bude potom až budu sám.