Ranec plnej písní (Nedvěd František)

G C G Emi Já nosila jsem v sobě tajný přání C D G D když Františkovi aplaudoval sál G C G Emi zpívat s ním a třeba do svítání C D G všechny písně, které on by znal... Ten diblík dneska diblíkem už není a pořád zpívá jako o život, na tom se už sotva něco změní, když zkusíme to podle stejných not. G C Emi G R: My dva a s námi ranec plnej písní C D G D co se za ty roky posbírá G C Emi G kdo jako my dva po životě žízní C D G sám barevný šál v rukách prostírá. My dva a s námi požehnaně křížků ráno se vždy půjdem poklonit naše sny už nabírají výšku vždyť stačí dlaně větru nastavit... Já hladila mu často zlatý vlasy a loudila o jeden pohled víc, když zpívá, tak proč od rosy mám řasy a ruměnec mi přebarvuje líc... Ta malá holka ke zpěvu má vlohy a úsměv, kterej umí čarovat, tak čert vem´ její trochu krátké nohy, hlavně, když se na nich může stát... R: My dva ... Tréma zase hlasivky nám svírá a píseň zní jak vítr v údolí, ať nás nikdy neopustí víra a co chce, ať si říká okolí... R: My dva...