Manon (Vondráčková Lucie)

A S tebou léto krátký se mi zdálo D A nebylo to málo A co naučils mě znát a slunečnice závistí jen žloutly D že nikdy neprokoukli A co nutí mně se ptát, Hmi D A čím‘ to že já chci být jen s tebou A D A Hmi D a když tě mám svět se točí čím dál tím víc A R: Jak tobogán D není už vzdálenost A a není vykřičník E a není otazník A love tobogán D není už přítomnost A Hmi a vůbec nic co bylo dříve kolem nás C#mi jenom ty a já E D a slunce který mám nad hlavou A popletenou D jen ty a já A D a jenom slunce který nám A nám nám nám ráno stoupá nad hlavou D Jsem Manon která prijíždí sem z dálky A nemůže už spát A neví kam jít má Pro Degrýjeho vkládá do košíků pár motýlů a hříchů A pak mu povídá Čím to že já chci být jen s tebou A když tě mám – svět se točí čím dál tím víc Víc než nejdelší R: Tobogán... ... popletenou jen ty a já a slunce napořád koulí ten svůj velikej míč jeho paprsků pár s tebou chytám Dřív než počítat čas K sobě stáhne si zas Z plochy všechno co právě Láska láska láska má pro nás R: