Květy zla (XIII. století)

Ty, který nejvíc znáš, archanděli Hněvu Jsi zavržený Bůh a zbavený chvalozpěvů Ó, jak ukřivdil ti, kníže Exilu Ač byl jsi poražen nepřišel's o sílu Ty který víš, pane hlubin králi Jsi lékař úzkostí a utišuješ žaly Ty který víš, že všech nejkrásnější anděli Který jsi byl osudem opovržen a zrazený Ty otče sirotků jež hněvu proklínaje Bůh otec vypudil nás z pozemského ráje Ty lampo vyhnanců a objevitelů Jsi knězem šibenic a padlých mstitelů Ty abys zachránil nás z pozemského víru Učil's nás alchymii míchat jed a síru Ty, který pronikáš svým zrakem arzenál, víš, kde kovy pohřbené spí v tvrdém lůně skal Znáš každý kout máš moc nad temnotami Kam nepřející Bůh ukryl svoje drahokamy Ty, který se Smrtí svou starou milovnicí splodil jsi Naději tu ladnou kouzelnici Ty vkládáš do srdcí žen nebezpečné dary Kult ran a přepychu na nahém těle cáry Ó, náš králi, tví uctívatelé jsou poznamenaní jako Kain na těle Ty abys zachránil nás z pozemského víru, Byl jsi poražen, nepřišel's o sílu Ty, světlo prokletých, štvancova hůl Ty's pod šibenicí modlitbu mou vyslechnul Buď zdráv a veleben v tom ráji na nebi Kde's vládl, Satane, tvá moc tě velebí Buď zdráv tam v hlubinách, kde poražen spíš v tichu, Ať jednou spočinu pod slavným stromem hříchů Slituj se nad dlouhou mojí bídou Dej jednou duši mé vedle tebe spočinout V tu slavnou hodinu, kdy jako nový chrám Já tvoji ratolest zas zvednu k výšinám |: Natrhám květiny zla na dně propasti černého ráje :| |: Natrhám květiny zla, černého ráje :|