Ester a Géza (Andrtová-Voňková Dagmar)

Tak vzdálené a minulé zdálo se mi defilé těch nohou a ony jdou zase tak bílé a kráčejí Berlínem či Prahou kráčejí v řadách a srdce jsou tak mladá zas tak mladá co asi všechno mohou mít co asi všechno mohou chtít a žádat všeho zdá se málo všeho zdá se moc duše má lehká jak balon znovu míří vzhůru pro pomoc Kdys malá Ester chtěla jenom jít a projít davem domů k brance a malý Géza za ruku ji chyt a řekl neboj se, mám nožík v kapse dnes ty děti vídám už jen jako bílé stíny z pláten kin když do řady si sedám mám trochu sladké sliny trochu cítím plyn všeho zdá se málo všeho zdá se moc duše má lehká jak balon znovu míří vzhůru pro pomoc Na nádraží v kině Čas z nás do tmy zeje jedna prázdná řada v šatně hlídá historie ta stará, mladá, zmalovaná madam jadadá ..