V poli stojí trnina (Andrtová-Voňková Dagmar)

V poli stojí trnina vyrostla tam jediná a tam vdova jaj mladá porodila synky dva hej A jak je porodila do hedvábí zavila do lodičky vložila po Dunaji pustila hej Oj vy břehy vysoké netiskněte synky mé oj vy bílé písečky nakrmte mé synečky oj ty tichý Dunaji synečky mi ochráni ej Uplynulo dvacet let po synáčcích ani sled v jednadvacátém roku vyšla vdova pro vodu hej Jak brát vodu začala voda v řece stoupala a jak vodu nabírá lodička k ní připlouvá hej Na lodičce chlapci dva krásní mládenci oba a jen vdovu uviděli vesla z rukou zahodili z lodi na břeh vyskočili jako by ji dávno znali hej Do domu je pozvala hostinu přichystala a když se tma setměla s nejhezčím se poměla hej A když ráno vstávala synáčky své poznala po mateřském znamení jaké Pán bůh nemění hej Proklatá buď hodina když šla matka za syna joj z města měšťanka po příjmení Vermjanka hej V poli stojí trnina vyrostla tam jediná a tam vdova jaj mladá pod dvěma kamenama hej