Bohatej synek (Komunál)

Nažehlenej chodí, účes synek má, naškrobenej, kapesníček v kalhotách, ten krásnej hoch, andělská tvář, dušička nevinná, vždycky se bála v koutě stát, když měl si za svým stát, tatínek má, kreditkou zamává, že nemá čas, tak se láska prodává, když strom se křivě zasadí, je páteř ohnutá, když táta všechno zaplatí, sní jen moc nadutá. Jak plynul čas, každýmu z nás, chlapeček vyst a přestal se pást, s páteří pokřivenou, jen hrdinou se stát. Anděl byl král, když druhej se rval, počkal až lehne potom ránu mu dal, s páteří pokřivenou, jen hrdinou se stát. Zapomíná, jaký je to stát na vlastních nohách a sám, bolí to míň, když za něj to schytá, ten kdo se místo něj rval, zapomíná, jaký je to stát na vlastních nohách a sám, bolí to míň, když za něj to schytá, ten kdo se místo něj rval, a tak se stalo, že bohatej synek, se konečně dočkal a stal se z něj chlap, útočil ve dvou a nebál se hole, znal sílu davu a stal se z něj král. Narveme si do žil, a bude nám hej, že máš v hlavě hovno, na to nekoukej, rozbijeme okna, dveře výlohy, dáme do huby, starýmu dědovi, vybral jsem si správně, v partě je nás dost, kámoš vždycky chudák, tady povyrost, novinová schránka ještě nechápe, kdo si na ni vyšláp, kdo ji rozšlape.