Holčička (Komunál)

Holčička už usíná pod rouškem beránčím. Očička se zavírají a oveček počítání u její hlavy, plyšáček klidné sny ochrání. Známá hudba prořízla hradbu noci tichý. Postava se ze tmy noří, zvíře v šatech se známou tváří. K posteli si stvůra sedá, rychle než se někdo podívá... Ruka klouže po hrudníčku nevinnýho stvoření. Moc a síla v dětských očích, nebrání se. Ať to skončí! Upocený čelo svítí do tmy a holčička má strach. Óó - a holčička má strach. Je spousta příběhů, který umlčí dětský strach, ty filmy nejsou venku - ty filmy jsou v nás. Jako přízrak za tou zdí, kterou nejde proskočit, už jsi mockrát chtěla zbraň si nabít, utýct z domu, jít ho zabít. Jako vypálenej cejch si nesem vlastní sen, že budem lepší, nežli oni - slepí, hluchý, navždy němí Ať se přijdou podívat do našich vypálenejch řad.. Óó a holčička má strach... Holčička už usíná pod rouškem beránčím očička se zavírají, a oveček počítání... Její ruce studí nůž, co klidné sny ochrání. HOLČIČKA