Pianista (Komunál)

U rybníka za vsí, si hlouček dětí hrál. Na schovku a na vojáky, jen jeden bokem stál. Malej kluk pláče do dlaní, až se zalyká. Nechtěj, nechtěj si sním hrát, v duchu se jich ptá. Proč si nechtěj hrát? - Proč jsou na něj zlý? Proč ho nechaj stát samotnýho u zdi? Která rozdělí v dětských očích smích - od slzí. Oplácanej kluk, s brejlema na očích. Umatlaný jsou, nic přes ně nevidí. Nebudem si s tebou hrát, protože nás nestíháš. Malej tlustej s brejlema, co hraje si tu s kšandama. Mazej domů za mámou, a hraj na to svý piano. Za náma už nikdy nelez, vypadni a někam zalez. (Zalez - No tak zalez - Tak slyšíš - No tak zmiz - Dělej) (Zalez - No tak zalez - No tak slyšíš - No tak zmiz - Zalez - ....) Bílý černý klapky - prsty hladí tóny, Jeho svět se vešel do klaviatury, Hodiny dny roky, hrajou si s ním noty, V noci když den končí - pianista zkouší dál. "Hlášení místního rozhlasu: Máme tu čest, že naší vesnici po třiceti letech navštíví klavírní virtuóz, místní rodák, který dnes vystoupí a zahraje v našem kulturním domě v pásmu " Vzpomínky na dětství" Všichni jste srdečně zváni." On hrál a u toho se smál, když jeho svět vyhrál. Dohrál - v sále každý stál a dlouho mu tleskal. I ty co nechtěli si u rybníka hrát, pro který jen byl tlustej kluk v brejličkách. I ty co nechtěli si u rybníka hrát, dneska platěj vstupný na kluka v brejličkách. I ty co nechtěli si u rybníka hrát, pro který jen byl tlustej kluk v brejličkách. I ty co nechtěli si u rybníka hrát, dneska platěj vstupný na kluka v brejličkách.