Starej námořník (Komunál)

Ve stínu zašlé kajuty, prosáklé vůní tabáku. Na stěnách mapy souřadnic, vzpomínky na léta co jsou pryč. Loď se houpe na vlnách, u břehu svázaná jak pes. kterej se touží rozběhnout, a nechat provaz za sebou. Oblak kouře stoupá dál, z dýmky někam ke hvězdám. Ze vzpomínek plaveb svých, žije slepej námořník. Stáří mu vzalo z očí svit, nosí teď pásku na očích. Zbyla jen touha se plavit dál, Povolit řetěz - plachty nechat vlát, Kotevní lano odvázat, Hodit ho do vln u dna nechat spát. Pomalu dokouřil a vstal, čekat u břehu na smrt vzdal. Kormidlem zase otočil, zvládl to s páskou na očích. Vydal se hledat ve vlnách - ostrov - rozsvícenej maják. Kde si stluče malej kříž, tady skončil námořník. Ze vzpomínek plaveb svých, žije slepej námořník. Stáří mu vzalo z očí svit, nosí teď pásku na očích. Zbyla jen touha se plavit dál, povolit řetěz - plachty nechat vlát. Kotevní lano odvázat, hodit do vln u dna nechat spát, Slepý muž s lodí na vlnách, dneska je zase kapitán. Nenašel ostrov co si přál, přesto zůstal kapitán.