Holka (Wenki)

C G Jednou ráno, když jsi vstala, F C tak sis řekla, už nejsem malá, G vzalas prachy, co měl táta, F C chtěla jsi dojít, z louže do bláta. Dmi G R: Říkaj, že si zapoměla, jak se má žít, Dmi F G ale tys to chtěla, do svejch rukou vzít. Nová práce, škola počká, kluci říkaj, jseš príma kočka, a maj prachy a svaly k tomu, tak co by tě táhlo domů. R: Vždyť tam říkaj, že si zapoměla ............... Pak chlap starší hodil sítě, mělas lásku, a z ní dítě, myslela si, že jsi v nebi, a pak jednoho dne, už tu nebyl. R: Řekla sis, žes zapoměla ................ Tak jste holky zbyly samy, na tu roli, dcery a mámy, a seš plonk, a v srdci zrada, na světě už nemáš nikoho ráda. R: Říkaj, že si zapoměla .................. A už zas víš, jak chutná whiska, a taky tráva a ruka slizká, a pak velkou děláš chybu, bereš nůž, už nechceš znát bídu. R: Říkaj, že si zapoměla ................. Cvakly mříže, hrdost padá, ležíš v díře, a jsi tak mladá, znalas lidi, jenom trochu, teď se stydí, a ty jsi v lochu. R: Říkaj, že si zapoměla ................ Když pak za čas vyjdeš z bláta, venku s kytkou stojí táta, vnučku v rukou, v očích slzy, znova začít, je vždycky brzy. R: Říká, že si zapoměla, jak se má žít, ale kdybys chtěla, zase máš kam jít. Říká, že si zapoměla, jak se má žít, Dmi F C - F C F C F C ale kdybys chtěla, můžeš domů jít.