Tak nějak tančím sám (Kryštof)

Všem strunám řeky toužím být tón, všem okapovým loužím jejich břeh, signálu antén sklon střech a pustit uzdu kormidlům. Aspoň potápěčem v houfu se stát, chytit svojí vlnku s ní se prát, s krabičky mýdla mít vor a sjíždět vanu bez závor. R:Tak nějak málo tančím, zpívám, brečím, líbám, marně si hledám tep, jsem prý dospělý a to je svět, když je ti přes třicet. A v umyvadle tůni chci mít, v solničkách zas vůni majáků, ze starých školních pijáků postavit záchranný člun. A velrybu ladně v dlani skrýt a hloubku moře na dně talířů, ve skafandru s halířů vyrazit v ten správný směr. R:Tak nějak málo tančím, zpívám, brečím, líbám, marně si hledám tep, jsem prý dospělý a to je svět, když je ti přes třicet. Tak nějak málo tančím? Tak nějak málo líbám? Tak nějak málo brečím? Tak nějak málo zpívám?