Doufám, že mi smrt Bůh dá (Absolonová Monika)

Samotná, ztracená čeká má láska s jizvou. Chci být s ním, žadoním ať andělé mě vyzvou. Smrti stín pocítím na tváři své tak spálené, vzhůru dám se nést. Cizí zem, sama sem, umírám v pustých dunách, paměti dojetí valí se v mírných vlnách. V očích sůl, žití půl. Bůh jméno mé jen proklíná, v nouzi dlaně spínám. Doufám, že mi smrt už Bůh dá! Prázdná jsem a bezbraná. Jen pouště žár věští mé puti zmar, už zbývá mi chvil jen pár, už zbývá mi chvil jen pár.