Jednoho večera luna jasná byla (Lidové písně)

Jednoho večera, luna jasná byla, [:vyjdu si do polí, kráčím podle rolí, až na okraj lesa. :] V lese bylo ticho, jen ta sova houká, [:zahouká poprvý, zahouká podruhý, srnec z houští letí. :] Strhnu pušku k líci, prst mám na spouštnici, [:hvízdnu na dva prsty, srnec ještě větří, nic zlého netuší. :] Lesem zahřmí rána, jak první hrom zjara, [:srnec leží v krvi, počkám ještě chvíli, šup sním pak na záda. :] Jdu s ním přes lučiny, do naší dědiny, [:v cestu se mi staví, dva neznámí páni, co je to za znamení. :] Zavěsím ručnici, srnce pod pod kopici, [:patrony do kapsy, všechno jak se patří, jdu proti myslivci.:] A vy milí páni, co vy tu děláte, [:pole neoráte, vždyť je tu nemáte, co vy tu děláte. :] My jsme ti myslivci, z knížecího panství, [:Čekáme na fořta, šel někam do lesa, stále se nevrací.:] Šel tudy nedávno, šel tady napravo, [:mířil ku vesnici, sedí tam v hostinci, při plné sklenici.:] Konečně už přeci, odešli myslivci, [:to jsem si vám oddech, srnečka na zádech, kráčím ku vesnici.:]