Píseň v sedle (Vrbová Jitka)

Seno a stáj, tak voní náš kraj, i do oblak máš tu blíž, a nad údolím, kde zdvihá se dým, dusot koní uslyšíš, Rodný kraj má každý rád, pojďme k pastvinám svá stáda hnát, koník můj už nemá stání, širou plání chce v běh se dát. Věrný kůň druh toulek mých, nikdy nezradí mě v dobách zlých, jen pro vás, když den se stmívá píseň zpívá kraj plný krás. Tak temný je bor i vrcholky hor, den za obzor šel už spát, je ohradách klid, jen já musím být se svým koněm, dál se brát. Kraj se tmí jak černá tůň, jedu prérií já a můj kůň, ruka má pevně kolt třímá, a vůkol dřímá zem neznámá. Tu pojednou zní výstřel tmou laso zasviští mi nad hlavou, vzkřiknu "Stůj!" a kolt můj pálí, prchá v dáli nepřítel můj. Kraj se tmí jak černá tůň, jedu prérií já a můj kůň, ruka má pevně kolt třímá, a vůkol dřímá zem neznámá. Tu pojednou zní výstřel tmou laso zasviští mi nad hlavou, vzkřiknu "Stůj!" a kolt můj pálí, prchá v dáli nepřítel můj.