Zmámená (Vondráčková Helena)

Za tmavé brýle oči skrýváš, hledám teď zbytky úsměvů po kapsách. Na schodech zíváš mám Tě dost, už nezbyl vůbec žádný most. Vůně léta zůstává napořád. Zmámená já chci se vrátit zpátky. Zmámená spoutaná vím že nechci mít už strach. Zmámená mám slzy na polštáři. Ptám se prošlých dávných dnů jak zlým se bránit. Vychladlou kávu v bistru snídám. Procházím městem smířená s úlevou. Ač do snů vcházíš dál tu stůj, už nechci říkat můj jsi můj, v dešti bosá poznávám, svoji tvář. Zmámená já chci se vrátit zpátky. Zmámená spoutaná vím že nechci mít už strach. Zmámená mám slzy na polštáři. Ptám se prošlých dávných dnů jak zlým se bránit. Zmámená schoulená mám slzy na polštáři. Ptám se prošlých dávných dnů jak zlým se bránit. Zmámená spoutaná mám slzy na polštáři. Zmámená teď vím že nechci mít už strach. Zmámená spoutaná mám slzy na polštáři. Ptám se prošlých dávných dnů jak zlým se bránit.