Pod šedou oblohou (Tomášek Radek)

Pod šedou oblohou den se v chladných slzách brodí, listy spadnou poslední a nebe první vločky shodí, chvíli leží, ustrnou, pak se zemí se rychle spojí, okouzlí tě najednou tou změnou stále tajemnou, na chvíli vidíš dál a dál. Je tichá noc a vzývá tě do svých krajů čísi přání, vábí a zpívá ti něčí hlas, ty nemáš zdání, loučí se vítá tě stejnou větou bez ustání: "Nechoď s duší zamčenou, za mříží, i když zlacenou, zůstaneš pouze sám a sám." Pohádka skrývá, co znali a kam až došli včera, kam se kdo dívá a jaká kdo ctí desatera, s čím dobro splývá a koho oheň nespálí, to dítě zná, když usíná, teď mámin hlas už nevnímá, pohádka plyne dál a dál. *: Hledáš dál a kdekdo se ti vysmívá, že slyšíš trávu růst, spíš či bdíš, ta struna stále přeznívá. Je tichá noc a vzývá tě do svých krajů čísi přání, vábí a zpívá ti něčí hlas, ty nemáš zdání, loučí se vítá tě stejnou větou bez ustání: "Nechoď s duší zamčenou, za mříží, i když zlacenou, zůstaneš pouze sám a sám." Pod šedou oblohou den se v chladných slzách brodí, listy spadnou poslední a nebe první vločky shodí, chvíli leží, ustrnou, pak se zemí se rychle spojí, okouzlí tě najednou tou změnou stále tajemnou, na chvíli vidíš dál a dál.