Stevenův monolog (Vítek Pavel)

Sestro, dobrá vílo má, stejně vězněná jak já. Tvůj smích jak tóny flétny zněl, pohřbil jej tvůj trýznitel. V tomhle kraji dá se říct, pohřbívá se čím dál víc. Prý zvíře zlé, prý hrůzný tvor, zkázu rozsévá i mor. Náhle podle mnoha zpráv, Skápne člověk, ač byl zdráv. Zlo, jež ničí zdejší říš, páše lidská zrůda spíš. Krev žen a dítek v tmoucích tmách může sát snad pouze vrah! I když věřím dál, že nad zlem dobro vítězí, ne zášť. Bůh mi promine, leč vraždě zločinné nezabrání můj Otčenáš. Proč, kníže náš, tu trýzníš dál? Tváří v tvář bych rád ti stál. Proč ty nečelíš těm vraždám? Možná prsty sám v nich máš! Ať si vrah či ne, ty oči zločinné, vzepři se jim sestro má!