Případ hubeného vojína (Jahelka Ivo)

E D E H E 1. Vojín Piskoř Miloš měl čtyřicet kilo, F#mi E F#mi E H E propadlej hrudní koš, na břicho nezbylo, A E F# E von však na to nedbal a s pýchou pravou A E H E často se holedbal se svou postavou. A E F#mi A Prej když si, vážení, z hlavy sundá čepici, G A G A tak že klidně proleze hlavní skrze houfnici. G H E H E R: Kanón, rajón, lampas, bum. 2. Tenkrát v opilosti četař ho poňoukal, aby ty svý kosti do těla nasoukal, že má fůru keců, na něj se vobořil, zpitej Piškoř z hecu do laufu se vnořil, leč hlava se v hlavni mu nějak divně zaklesla, pak už ani kroucením vyprostit ven nešla. R: 3. Blížil se čas střelby, s ním se blížil malér, dávno už neměl by v hlavni bejt ten frajer, tak jsme mu polili hlavu trochu volejem na čištění po střelbách - snad k výsledku dospějem. To je, vážení, situace k zasmání, jenže to tu taky trochu basou zavání. R: 4. Střelby jsme prošvihli díky přítomnosti vojína Piskoře v nábojový komoře, tím pádem jsme všichni bez vycházek byli, tož jsme Piskořovi na těle ublížili, neměl cpát hlavu tam, co je místa málo, pane prokurátore, dyk se tak moc nestalo. A *: Teda až na tu zlomenou nohu, na těch pár vyraženejch zubů, a na to voko už vidí, Hmi D G výše trestu se mi zdá přiměřená, A E A ale tak pro vosm lidí.