Poslední výstup (Gladly S.W.)

Když se den krátí a noci dlouhý Probudí v člověku tajemný touhy Pokořit místa, kde nikdo není A taky života málo si cení Nad deskou u vína, našeho stolu Nádhernej polibek, dáme si spolu No...pak ti povím, kdy chlapi pláčou Proč lezou po skalách a výšek skáčou Podle svých možností v létě i lednu Posvítím na cestu, náladu zvednu Ztraceným poutníkům, ať hlavně vidí Světýlko majáku, v příbytku lidí Kov o kov cinká, skoby jsou nutný V tónech se rozezní stupnice smutný Že by snad věděly, co bude večer Až lano povolí, když v uzlech klečel Vysoko nad všemi, nad širým světem Blízko je ke hvězdám, nebeským dětem Chtěl poslat tenkrát, do temných mraků Poslední dopis, na křídlech ptáků Jenže tak vysoko žádnej z nich neletí Jen by si ublížil v mrazivém objetí Zranil si tělo a malou duši Ve větvích zpívat víc, tam jim to sluší Až ve snu zalepil ledovou obálku Sněhovou vločku použil na známku Kameným květem napsal zpět adresu Vítr ji odnesl domů tam do lesů Hory si oblékly závoje černý Pro ty co zůstaly navždycky věrný Na zemi netušil ani tvor jediný Kdy srdce utichlo uprostřed vteřiny